Do 1. letošního utkání  jsme nastoupili proti vedoucímu celku Kaplic. Do soupeře jsme se nepustili s takovou vervou, jakou jsem očekával.

Asi za to můžou ty nedávné vánoční svátky – (pohoda, klídek a nadbytek jídla).

Hned v úvodu – nevím jestli Míra Frčka na 3.š. hrál tak pasivně, nebo něco přehlédl, ale fakt byl takový, že měl krále přišpendleného ve vazbě a po celou dobu partie si nemohl udělat rošádu. Jak po partii sám komentoval – neměl co hrát a čekal jen na popravu. Nutno ho vyzdvihnout, že se nevzdával a pro tým hrál dál.

Na 4.š. Franta Majer  měl podobnou partii, i když o něco lepší. V jeden moment tam byla možnost i remízy. Franta však zachraňující kombinaci nenašel, takže si bod odnesl soupeř. 

Na 5.š. nastoupil smolař tohoto zápasu Roman Šedivý. Jak jsem již naznačil výše na někom se svátky podepíší celkovým útlumem a do formy se musí dostat postupně. Někomu zase rozhodí svátky jeho stravovací zvyklosti. Roman byl ten druhý případ. V době kdy jsme všichni usedali k šachovnicím, Romana chytily střevní problémy a byl pryč téměř 15. minut. To že pak na šachovnici předvedl dobrý výkon, nezmění nic na tom, že mu v 36. tahu padl prapor a on svou partii doslova a do písmene PROS - - L . Je to veliká škoda jak pro něj, tak i pro tým (výsledek by vypadal úplně jinak). 

To zcela jiný druh jídelního lístku zvolil Marián Lauko, který si i s sebou na utkání vzal mísu ovoce a mrkve. Jejím chroupáním se pak snažil soupeře znervóznit.

No a na zbývajících šachovnicích to vypadalo asi takhle.   Já jsem se na 2.š.  se  soupeřem střídal  v útoku, jeho odražení a následném protiútoku a to několikrát za partii. Chvílemi se mi zdálo, že ho mám na lopatě a byly chvíle, že jsem byl rád, že dýchám.  Po menších nepřesnostech z obou stran se partie blížila ke konci, kde jsem měl o pěcha navíc. Ovšem pro mě zřejmě platí ta první část o vánočních svátcích (jemný útlum), neboť jsem nenašel nejlepší pokračování a tudíž jsem se musel spokojit jen s půlbodem.  

Na 1. šachovnici  průběh partie tak záživný nebyl, zato jeho koncovka byla nádherná. Při rovnosti materiálu se Mariánovi podařilo dostat soupeřova střelce za jeho pěchy s nemožností s ním nějak smysluplně hrát. Naopak překážel i vlastní věži. No a soupeř jen smutně koukal na souhru černé věže, střelce a pěcha. Před zdrcujícími ztrátami a hrozby matů vzdal.

Prohráli jsme tedy 1,5 : 3,5. Pevně věřím, že se za 14 dní všichni ukážeme v plném lesku a s třemi body budeme odcházet my.                   J.Jeníček